Proč zrovna stafbulík aneb jak jsme k Bunny přišli??

Od mala mne provázejí psi a spousta jiných zvířátek, v převážné části patřící do řádu hlodavců. První pes, kterého si zhruba pamatuji, byl zlato-bílý Lesan, kolie, šeltie nebo jiné pastevecké plemeno :).

Pak následoval německý ovčák Filip, kterého rodiče pořídili, když mi bylo 6 let, v roce 1994. Užili jsme si s ním spousty starostí i radostí. Měl úžasnou povahu, hlavně si od nás - dětí - nechal vše líbit. Zvířata jsem vždy měla ráda a chtěla jsem se jim věnovat, i když poněkud větší váhové kategorii - koním.  Ovšem na střední škole jsem pronikla do tajů kynologie a rozhodla se začít je praktikovat na tehdy již 9-ti letém Fílovi. Ten to trpělivě snášel za úplatu několika dkg salámu, či sýru za víkend a já se naučila trpělivosti (a že jí bylo potřeba) a mimo jiné jsem zjistila, že známé přísloví: „Starého psa novým kouskům nenaučíš.“ je naprosto mylné. Já jsem dědouška naučila respektovat benjamínka smečky i v přítomnosti vůdce – mého taty :). Což pro mě bylo něco úžasného, že při povelu „k noze“ nešel k otcově, ale k noze mojí. Jak šel čas, tak i ten Fílův vypršel, strávil s námi krásných 13 let a nebýt škaredé zimy a jeho pokročilé artritidy možná by s námi pobyl ještě pár měsíců déle.

Rodiče dalšího psa odmítali, tak možnost pořídit si vlastního psa přišla až v roce 2010. Možnost je trošku scestné, prostě sem si malou umanula a jak padlo rozhodnutí, tak sem se i zařídila. Aby bylo nějaké odůvodnění, tak sem sloučila příjemné s užitečným a štěně koupila příteli k narozeninám. O psovi jsme sice mluvili, ale až do budoucna, ale proč čekat, že :)? Jelikož jsme bydleli v podnájmu ve městě, musela jsem hledat psa menšího vzrůstu. Velmi mi imponovala bull plemena – Americký staford a Pitbul, kteří mají do malého vzrůstu daleko. Bulteriér se mi nelíbil kvůli klabonosu – na kouzlo bulíčků jsem přišla později, až když jsme v parku poznali kámoše Rika – minibulíčka. Při listování v atlase jsem objevila plemeno Stafordšírský bulteriér. Byl to bull a byl malý, povahově se sice o tomto plemeni v encyklopediích píše, že jsou nevyzpytatelní – k lidem mazlové, při spatření jiného psa anebo zvířete "bestie". Ovšem názory na internetu psaly naprosto opačně a i během studování jejich historie jako bojovníků z arén, jsem se dočetla, což platí u všech bullů, že pokud se projevila agrese vůči člověku, byl dotyčný pes utracen. Dalším plusovým bodem byl fakt, že v Anglii se toto plemeno přezdívá „nany dog,“ či „baby dog.“

Jelikož se mělo jednat o mého prvního psa a ještě bulteriéra, rozhodla jsem se pro fenečku, protože se všeobecně tvrdí, že jsou mírnější. Dalším kritériem bylo štěně z řádného chovu, tedy s průkazem původu, abych měla zaručenou i vyrovnanou povahu. S hlavou plnou informací a jasnou představou, jak by měla fenka vypadat, jsem se vydala do jungle inzerátů. Mým snem bylo a je zlaté, či červené zbarvení s bílými znaky. Po vypsání všech chovatelských stanic, které čekali či měli štěňata k odběru pro mne ve vhodném termínu, byla i ChS Macy Gray Ivany Mrňákové. Jeden vrh žíhaných černoušků byl na světě a další, kde jsem doufala ve zlatou fenečku na cestě. Bohužel pro mne se narodilo jediné štěně – pejsek. Po krátkém uvažování jsem se rozhodla, že si zarezervuji poslední volnou fenku (pokud si dobře vzpomínám) z předešlého vrhu –  Honey Bunny. Uchvátil mne její znak na prsou – nepravidelné X, či motýl (záleží na každém :)). Slovo dalo slovo a po jedné zkoušce jsem se vydala na cestu z Brna do Chlumce nad Cidlinou, podívat se osobně na tu malou černou kuličku.  Domů jsem přijela naprosto nadšená a jen těžko jsem držela jazyk za zuby před Martinem, který nesměl nic tušit. Po nekonečném měsíci jsem se za doprovodu nesouhlasících rodičů, nebyla jsem tak zdatná řidička na samostatnou cestu autem (a dosud nejsem), vydala pro Bunnysku. Domů do Brna jsem dojela před půlnocí, za přiblížení moc děkuji sourozencům Dědkovým :) a za všeobecného vzrušení došlo hned v noci na předání narozeninového dárku. Martin koukal a nechápal. Vše mu došlo až ráno, když ho malá černá kulička olizovala místo mne :D. 

Za ten rok a půl co s námi žije Bunny jsem se přesvědčila o správné volbě plemene. Jsou to psi do pohody i nepohody. Dokáže celý den neúnavně běhat,  zkoumat, čekat co se bude dít a do všeho co vymyslíme se vrhne pohlavě. Naproti tomu pokud není možnost jít pořádně ven, tak celý den prospí a člověk kromě mazlení  a vyvenčení ani neví, že má doma psa.

 

Novinky

My & Bucci Girl Fransimo Bohemia

13.05.2013 12:56
Máme nového člena smečky, je to krásná psí slečna s pracovním jménem "Bucla". Je našeho kamaráda...

Coursing 6.4.2013

06.04.2013 17:31
Dnes Bábuška splnila podmínky pro získání COURSINGOVÉ licence. Rozšířila tak řady běhavců u...

Coursing Medlánky 24.3.2013

24.03.2013 15:34
Dnes jsme se zúčastnili coursingu v Brně na letišti Medlánky. Dopoledne se jednalo o speciál pro...

Běháme za střapečkem

09.03.2013 22:21
Naši přátelé Vašek a Terezka z chovatelské stanice South staff Moravia z Pohořelic si...

DUOCACIB Brno 2. a 3. 2. 2012

04.02.2013 22:17
Zúčastnily jsme se dvoudenní výstavy v Brně, Bunny si odnesla posuzek Výborná z obou dnů....
1 | 2 | 3 >>