Něco o stafbulíkách a naší Bunny

Nebudu sem kopírovat standart plemene, ten si můžete stáhnout třeba na stránkách Staffordshire Bull Terrier Clubu ČR. Raději sem napíši jak vidím plemeno já a myslím, že se mnou budou i ostatní majitelé souhlasit :).

Stafordšírský bulteriér je plemeno vhodné opravdu pro každého. Milují lidi a udělají vše proto, aby jejich páneček byl spokojený. To nejhorší co se může stát,  je hněv majitele, nic horšího je snad nemůže potkat. Proto je s nimi i velice dobrá spolupráce při výcviku, krom jejich temperamentu a touze potěšit pánečka, jsou nesmírně inteligentní a jak jednou pochopí co se po nich žádá, je na 90% hotovo. Tento fakt může být i velký problém, pokud ujedou nervy a člověk psa potrestá za svou vlastní neschopnost a nedostatek trpělivosti. U Bunny sem párkrát takto ujela a nejdřív druhý den byla ochotna se mnou spolupracovat na daném cviku a ještě na mě koukala podezíravě. Chvíli trvalo než začala podávat výkon stejný, jak před mou blbostí. 

Pod vedením zkušeného kynologa je schopen stafbulíka vychovat i začínající pejskař. Důkazem jsem toho i já, jelikož jsem s Bunny složila dvě zkoušky aniž bych kdy chodila na cvičák (3 lekce, když bylo Bunny pár měsíců nepočítám). 

Jsou to psi do pohody i nepohody. Jak dokáží být neúnavní, tak stejně dokáží několik dní prospat poboku majitele a ven můžou chodit pouze za účelem vyvenčení - bez dlouhých procházek. Nadšení z toho nejsou, ale pokud prší tak je ven člověk stejně dostane pouze na dobu nutnou pro vykonání potřeby a ani o vteřinku víc.

Co se týče vztahů k ostatním zvířatům, tak vše záleží na socializaci.

Naše Bunny od štěněte žila s kočkami a potkany, brala jsem ji do kravína, ke koním, běhala mezi slepicemi a můžu říct, že si ze žádného zvířete nedělá kořist. I venku na procházce pokud potkáme zajíce, tak jen stojí a kouká, nyní už bez tendence vyběhnout (to se nejspíš změní po dalším coursingu). K ostatním psům je dominantní a snadno se nechá vyprovokovat do šarvátky, ovšem při okřiknutí se stahuje. Největší problémy nastávají pokud jí chce jiný pes sebrat aport, a nebo když nezná styl stafbuličích her. Ty jsou totiž o dost jiné než třeba u labradorů. Stafbulíci při hrách vrčí, či produkují jiné zvláštní zvuky, které zpočátku ostatní psi nechápou a vznikne nedorozumnění. 

 

Stafordšírští bulteriéři jsou všestraným plemenem, se kterým lze dělat cokoli. Na kariéru hlídače ovšem zapomeňte, toho z něj nevychováte :). Ovšem při  blbnutí na obranách si budou užívat a naplno ukážou svou rychlost, chuť trhat, přetahovat se a držet si kořist. To samé při coursingu, stafbulíci mají velmi silný kořistnický pud a na svou stavbu těla jsou neobyčejně obratní a rychlí. Jak sem již psala jsou pro každou aktivitu, kterou jim páneček vymyslí. Veškerý sportovní, lovecký i záchranářský výcvik pro ně není problém, s nadšením proběhnou parkur agility a neztratí se ani jako canisterapeutičtí psi. Nesmíme zapomenout ani na bull sporty, ve kterých mají úžasné výsledky.